Na čem pracujeme a kde se potkáme?
To nejdůležitější posíláme také formou zpravodaje několikrát ročně:
20. 01. 2026
Desítka lidí v Olomouckém kraji v září otestovala cyklistickou dopravu. Každý z nich měsíc používal kolo, které mu zapůjčil spolek Partnerství pro městskou mobilitu, jako hlavní způsob dopravy. Z hodnocení testování vyplývá, že testeři byli s koly spokojení a chtějí využívat cyklistickou dopravu i nadále. Přestože na dopravě během měsíce ušetřili, překážkou k pořízení elektrokola pro ně byla vyšší cena.
Spolek Partnerství pro městskou mobilitu v rámci celonárodní kampaně Aktivní září, jejímž cílem je rozhýbat Česko, podpořil desítku lidí v Olomouckém kraji, kteří se rozhodli změnit své dopravní chování a po celé září používat v běžném životě zejména kola.
„Chůze, jízda na kole nebo využívání kombinace veřejné dopravy s aktivním pohybem (tzv. intermodalita) vytváří skvělé podmínky pro zdravý pohyb. Jako bonus je navíc šetrnější k životnímu prostředí a městskému prostoru,“ popisuje jednatel spolku Partnerství pro městskou mobilitu a národní cyklokoordinátor Jaroslav Martinek.
Spolek podpořil desítku lidí v Olomouckém kraji, kteří se rozhodli změnit své dopravní chování a po celé září používat ke každodenní dopravě kola, která jim spolek díky projektu Active2 Public transport půjčil.
„Cyklistická doprava je nejen šetrnější k životnímu prostředí a ohleduplnější k lidem žijícím ve městech, ale má také pozitivní dopady na fyzickou kondici lidí a umožňuje jim v životě zvolnit a dopřát hlavě trochu odpočinku a prostoru k načerpání nových sil,“ vyzdvihuje přínosy cyklodopravy starosta Velké Bystřice a jeden z testerů cyklistické dopravy Marek Pazdera.
Lidé, kteří cyklistickou dopravu testovali, byli vybráni na základě spolupráce s městy z regionů Bystřička, Šternbersko a Uničovsko na Olomoucku. Každý z nich po měsíc používal kolo, které vyhovuje jeho požadavkům. Součástí testování byla 4 nákladní kola (cargo kola) – 2 pro převoz nákladu a 2 pro převoz dětí – a 6 elektrických skládacích kol.
„Díky půjčenému cargo kolu jsem mohla se svými psími holkami Gábi a Cesmínou objevovat všechny bystřické cyklotrasy. Nemusela jsem kvůli nim používat auto – snadno jsem s nimi dojela do lesa na procházku, společně jsme nakupovaly a do korby se pohodlně vlezl jak nákup, tak mé psí parťačky,“ popisuje Martina Skálová své začátky s cargo kolem, které jí bylo zapůjčeno.
Testeři kol se stali ambasadory změny dopravního chování. „Myslím, že by se nad sebou lidé mohli více zamyslet. Pokud má člověk možnost jezdit do zaměstnání na kole, chodit pěšky nebo využívat hromadnou dopravu, tak bych tuto měsíční zkušenost doporučovala všem,“ pochvaluje si svoji zkušenost Margita Veselská ze Štarnova. Trocha času, kterou stráví na cestě navíc, je pro ni oproti benefitům zanedbatelná.
S používám elektrokola byli testeři spokojeni či velice spokojeni. Část z nich dokonce uvažovala o pořízení, ačkoliv se pro něj nakonec nikdo nerozhodl.
„Elektrokolo byla úžasná zkušenost a příležitost vyzkoušet něco nového. Člověk si zamaká, ale nesedře se. Fakt je pak člověku úplně jedno, že dost fouká protivítr. Následujících 14 dní po vrácení půjčeného kola jsem opravdu vážně uvažovala, že si jej koupím. Na lepší se hrozně lehce zvyká,“ usmívá se Veselská.
Ke koupi se nakonec neodhodlala z několika důvodů. „Otázka pořizovací ceny by nebyla asi tak důležitá. Jsem ale zvyklá na kole často jezdit, a tak ho nechávám běžně zamčené na opravdu divných místech. Sama se divím, že ho ještě nikdo nikdy neukradl. S pořízením elektrokola by se tato šance mnohonásobně zvýšila,“ popisuje Veselská. Dalším faktorem k nepořízení elektrokola pro ni bylo, že jezdí zejména po rovině, kde si vystačí s běžným kolem.
Podobný přístup má i Marek Pazdera, který také uvažoval, že by si elektrokolo pořídil. „Bylo to fantastické. Přemýšlel jsem, že bych si to koupil, ale odradila mě cena. Elektrokolo by mě stálo 60-65 tisíc. Jednou to pro mě bude řešení. Ale teď jsem zdravý a můžu jezdit na běžném kole,“ nastiňuje Pazdera, pro kterého to byl dle jeho slov „příjemný měsíc“.
Vyšší cena je u elektrokol běžná. „Jsou tam velké nároky na bezpečnost, spolehlivost a pohodlí. Vše je testováno v Německu nad rámec zákonných požadavků,“ vysvětluje Aleš Linharta z Kolomotion, který se zabývá prodejem (nejen) elektrokol. Nevýhodou cargo kol podle něj je to, že nevyrábějí ve velkých sériích a značky, které se jim seriózně věnují, nepatří v elektrokolech mezi mainstream.
Ekonomickou variantou je podle něj Quick Haul Long, který uveze dvě děti a jeho cena je 87 tisíc. „Kvalitní elektrokola budou držet cenu. Je to jako ve všem – za kvalitní věci se připlatí,“ doplňuje Erik Nálepka, prodejce nákladních kol ze společnosti CBCS.BIKE.
Podle Linharta zvolit cargo kolo není otázka ekonomiky. „Je to o čase s dětmi, zábavě, hledání parkování, čase v kolonách a lifestylu rodičů. Je to i o společenské prospěšnosti ve městech. Chcete chodit ulicemi, kde se prohánějí auta, nebo po pěší zóně s cyklopruhy?“
Přestože není používání elektrokola pouze ekonomickou otázkou, i peníze zde hrají roli. A to ve dvojí rovině – na jednu stranu jsou sice pořizovací náklady elektrokola vyšší, než by si uživatelé představovali, na druhou při využívání elektrokola ušetří (oproti cestě autem, vlakem nebo městskou hromadnou dopravou).
„Při dojezdové vzdálenosti 10 kilometrů člověk zjistí, že opravdu ušetří a udělá navíc něco pro své zdraví – i to psychické,“ popisuje Veselská, která se svými 575 najetými kilometry za září ušetřila na dopravě (v porovnání s cestami autem) více než 7 tisíc korun.
S touto částkou ušetřila nejvíce ze všech testerů – ušetřené částky se pohybovaly přibližně od 2 do 7 tisíc korun měsíčně.
„Je to bystrý, svižný a dostupný dopravní prostředek. Není náročný místo, dá se to téměř všude dobít a člověk se nenadře. Šetřila jsem přitom kolena a zároveň cítila pozitivní dopady na fyzičku a na tělo,“ vyzdvihuje výhody elektrokola Milana Kretschmerová, která na něm jezdila každý den přes 20 kilometrů do práce. Ve čtvrtek už na sobě cítila únavu, a tak v pátek jezdila raději vlakem.
Používala skládací kolo, které doporučuje zejména k dopravě po městě, a ne k dlouhému dojíždění za prací. „Pro ženy do města je super. Je svižnější než tramvaj, autobusy a městská hromadná doprava. Do města je to super, navíc se dá složit.“
Právě skládací kola jdou s ohledem na svoji skladnost a nižší hmotnost snadno využívat při intermodalitě – propojování jízdy na kole, chůze a veřejné dopravy.
„Absolvoval jsem tak jednu služební cestu. Ráno jsem vyjel z domu, sedl si na kolo a přijel na malé nádraží v obci. Vlakem jsem jel do Olomouce a na skládačce jsem objel ve městě vše potřebné. Vrátil jsem se na nádraží a přejel do Brna. Tam jsem opět absolvoval schůzky a pak na nádraží dal kolo do autobusu a jel s ním do Zlína. Tam jsem neměl přípoj, sedl jsem si na skládačku a jel do naší vesnice,“ ukazuje Linhart, jak může vypadat intermodalita v praxi.
Naopak cargo kola na intermodalitu vhodná příliš nejsou. Je ale možné je využít k rodinné logistice – rodiče mohou na kole vozit své děti do škol a do školek, jezdit na nákupy nebo do práce a vyhnout se přitom ucpaným hlavním silnicím. „V důsledku je to rychlejší než auto. Navíc dojedete tam, kam auto nesmí. Jezdíte od dveří ke dveřím,“ dodává Linhart.
