Chůze jako pilíř aktivní mobility: Průzkum odhalil bariéry, které Čechům brání v pohybu

27. 04. 2026

Letošní dubnový ročník Výzvy 10 000 kroků přinesl nejen rekordní účast 26 000 zapojených, ale také důležitá data z terénu. Průzkum mezi chodci potvrdil, že hlavní překážkou pro rozvoj aktivní mobility v Česku není nedostatek osobní motivace, ale obavy o bezpečnost. Chůze je sice nejdostupnější způsob pohybu, ale bezpečná cesta pěšky stále není v mnoha obcích samozřejmostí.

Wiebke Unbehaun – předsedkyně Panevropského programu pro dopravu, zdraví a životní prostředí (THE PEP). Vedoucí oddělení aktivní mobility a mobility managementu, Spolkové ministerstvo pro inovace, mobilitu a infrastrukturu Rakouské republiky (uprostřed)

Výzva 10 000 kroků letos nebyla jen lokální aktivitou, ale stala se součástí širší evropské iniciativy pod hlavičkou mezinárodního programu THE PEP, spravovaného WHO a OSN. Jak připomíná Wiebke Unbehaun, předsedkyně programu:

„Chůze je jedním z nejdostupnějších a nejúčinnějších způsobů, jak v našem každodenním životě posílit fyzické i duševní zdraví. Prostředí příznivé pro chůzi podporuje vnímavost, vzájemnou interakci a sdílený pocit odpovědnosti ve veřejném prostoru, čímž zlepšuje celkovou kvalitu života.“

Co trápí české chodce?

Aby spolek Partnerství pro městskou mobilitu lépe porozuměl bariérám v terénu, realizoval mezi účastníky výzvy průzkum zaměřený na bezpečnost. Odpovědi více než 400 respondentů vykreslují jasný obraz: největším problémem je křížení pěších tras s automobilovou dopravou.

Sylva Machová, koordinátorka výzvy, shrnuje nejčastější podněty:

„Nejčastěji lidé popisují nejistotu při přecházení vozovky – zejména na víceprouhových komunikacích, na přechodech bez semaforu nebo tam, kde se kříží pohyb chodců a odbočujících vozidel. Přechod pro chodce není v odpovědích vnímán jako bezpečné místo, ale často jako riskantní bod, kde nikdy nevíte, jestli řidič skutečně zabrzdí.“

Kromě nebezpečných přechodů respondenti často zmiňovali:

• Chybějící infrastrukturu: Zejména v menších obcích lidé narážejí na absenci chodníků a jsou nuceni chodit po krajnici.

• Konflikty v prostoru: Rychle se pohybující kola a koloběžky na společných stezkách zvyšují pocit ohrožení.

• Technické nedostatky: Nedostatečné osvětlení a bariéry ve veřejném prostoru.

Bezpečnost jako kombinace infrastruktury a chování

Z průzkumu vyplývá, že chodci si uvědomují i vlastní odpovědnost. Sylva Machová k tomu dodává: „Z odpovědí vyplývá i důraz na chování samotných chodců – rozptýlení mobilem, sluchátka nebo nevěnování pozornosti při vstupu do vozovky.“

Klíčem k nápravě je však podle spolku Partnerství pro městskou mobilitu systematické plánování. Jak uvádí jednatel spolku Jaroslav Martinek, bezpečná města vznikají díky konkrétním krokům: zklidňování dopravy (zóny 30), rozvoji školních ulic a aktivnímu zapojení veřejnosti do projektů, jako je právě ZVOLNI nebo Výzva 10 000 kroků.

Cesta k dobrým městům

Výsledky průzkumu ukazují, že podpora chůze není jen otázkou osvěty, ale především otázkou bezpečného a příjemného prostředí. Lidé od svých samospráv očekávají kvalitní chodníky, bezpečné přechody a více zeleně.

Data z dubnové výzvy nyní poslouží jako cenný podklad pro města a obce, která chtějí plánovat veřejný prostor bez zbytečných bariér. Rekordních 26 000 účastníků dubnové výzvy je jasným důkazem, že poptávka po aktivní mobilitě v Česku neustále roste. Další příležitost k zapojení budou mít města i jednotlivci v říjnu.