Změna konceptu mobility nemusí být drahá, říká rektor Jaroslav Miller

09. 03. 2015

Profesor Jaroslav Miller, který se věnuje tématu měst a kvality života v nich celý svůj profesní život. Historik, urbánní sociolog a nový rektor Univerzity Palackého v Olomouci v jedné osobě ve svém rozhovoru uveřejněném na www.cyklodoprava.cz hovoří o své vizi života ve městech, úctě ke komunitám, ale třeba také o tom, co mají společného zahradničení s jízdou na kole. A proč vidí Olomouc jako „český Oxford“.

Přečtěte si zkrácenou verzi rozhovoru, celý text najdete na www.cyklodoprava.cz.

Na půdě olomoucké univerzity se bude konat konference s názvem Města s dobrou adresou. Do Olomouce přijedou dánští urbanisté, Vy sám jste pozval nejen zástupce ostatních vysokých škol, ale také velkých českých měst, reprezentanty Ministerstva dopravy i dalších státních organizací. Proč právě toto téma?
Odpověď na otázku „proč město s dobrou adresou“ je poměrně jednoduchá. Když se ptáte lidí, kde by chtěli žít, jen málokdo řekne, že v Porúří, v Katovicích, blízko Vítkovických železáren nebo v některém z těch obrovských odlidštěných velkoměst, jejichž urbanistický koncept je strašlivý. Spíše uslyšíte, že by lidé dali přednost klidnému historickému městu s čistým vzduchem, zelení a v blízkosti přírody. Pro to ovšem musíme něco udělat a česká města mají velký dluh.
 
Univerzita Palackého je klasická univerzita, která vychovává tedy lékaře, pedagogy, nikoli ale odborníky na dopravu. Proč se konference Města s dobrou adresou nepořádá na některé z dopravních fakult?
Koncepce mobility ve městě je do značné míry otázkou filozofie, nikoliv otázkou technických řešení. Velmi si vážím svých kolegů z technických vysokých škol. Jsem ale bytostně přesvědčen, že k mobilitě bychom neměli přistupovat technokraticky, je to spíše příběh o přemýšlení o tom, jak žít. To je možná hlavním důvodem, proč se taková konference koná na půdě klasické univerzity. Například ČVUT dokáže nepochybně nabídnout vynikající technické řešení čehokoli, ale mluvíme o kvalitě života ve městě, to je do značné míry filozofický problém. Zároveň je pravda, že se tím pozitivně zviditelní město i univerzita. A poslední odpověď na Vaši otázku: rektor olomoucké univerzity je umanutá bytost, která jednoduše chce, aby se tento typ konferencí konal v Olomouci. Že se to vše povedlo ve spolupráci s celou řadou partnerů, je možná věc náhody, ale jsem rád, že tomu tak je.
 
Asi bychom měli dodat, že se zabýváte urbánní historií, tedy vývojem měst. Ve většině měst byla uliční síť hotová koncem sedmnáctého století, kdy doprava vypadala úplně jinak. Často teď slyšíme, že v centrech historických měst není na některé věci prostor. Teď mluvím konkrétně o bezpečném průjezdu pro cyklisty, o opatřeních jako jsou cyklopruhy nebo obousměrný provoz cyklistů v jednosměrkách. Jaký na to máte názor Vy?
Všichni víme, že socialistický koncept urbanismu nebyl nejšťastnějším řešením, ale s tím se nedá nic dělat. Na druhou stranu, názor, že v centrech měst dnes není prostor pro cyklistiku a pěší, musím rezolutně odmítnout. Nejenže to je nesmysl, ale dokonce bych to označil za pohrdání lidmi, kteří ve městě žijí. Původním záměrem měst bylo, aby se lidé cítili bezpečně a příjemně v komunitě lidí, kteří s nimi město obývají. Každý urbanista by se měl tomuto cíli co nejvíce přiblížit. Navíc změna konceptu mobility nevyžaduje vysoké investice.
 
Můžete uvést nějaký příklad?
Mohu vám z rukávu vysypat řadu příkladů měst, která stála před stejným problémem, a přesto ho vyřešila pomocí relativně malých investic. Například Barcelona – před třiceti lety na konci Frankovy vlády šlo o město, které bylo poměrně nepřátelské životu. I když mělo jisté výhody – město je u moře, má zachované Gaudího stavby (Antoni Gaudí byl významný katalánský secesní architekt – pozn. red.), má i zajímavý terén. Barcelona neměla příliš peněz, ale během těch třiceti let se dokázala proměnit díky jasně zacíleným relativně malým projektům a s pomocí entuziasticky smýšlejících lidí, kteří se s Barcelonou  identifikovali a dokázali myšlenku změny vzít za svou. Výsledkem je „jiná Barcelona“. Největší výzvou je změna myšlení, nikoliv finance.
 
Jaroslav Miller: Univerzita by měla spoluurčovat život města foto2Zároveň jste ale také příznivec cyklistiky. Podílíte se také nějak na podpoře cyklodopravy v Olomouci?
V prostředí olomoucké univerzity hodně mluvíme o cyklistice. Máme například anketu, která shromažďuje podněty od studentů, v čem by mohla univerzita přispět – od stojanů přes pumpičku na vrátnici a tak dále. Řada věcí se dá udělat v podstatě zadarmo, pokud zvýšíme komfort vůči cyklistům. Řada studentů i zaměstnanců přispívá do debaty a přinášejí nový rozměr. A některé lidi přesvědčíme možná o tom, že jezdit na kole do práce může být dobrá myšlenka.
 
Jaká je podle Vás pozice jízdního kola v českých městech?
Záleží na tom, s čím komparujeme. Ve srovnání s Kyjevem je situace u nás výborná, ve srovnání například s Kodaní je tristní. Osobně jsem přesvědčen, že změna konceptu mobility v českých městech je naprosto nutná a jde o krok do jednadvacátého století. Ve městech je třeba mít místo pro auta, ale je třeba také najít prostor pro cyklistickou dopravu a pro pěší. Jsem přesvědčen o tom, že ve velké většině českých měst jsou váhy vychýleny ve prospěch automobilové dopravy, což komfort života ve městě snižuje. A to v důsledku zkracuje délku našeho života.
 
Myslíte si, že se v Olomouci obecně daří zlepšovat podmínky pro používání jízdních kol?
Budovat komfortní řešení pro cyklistickou dopravu se daří někde lépe, jinde hůře. V zásadě bychom ten směr ovšem měli sledovat a neuhýbat z něj.  
 

Text: Jitka Vrtalová
Foto: Petr Zatloukal

 

Modul: Novinky