Město s dobrou adresou? To je také ochota změnit sám sebe.

27. 03. 2016

Značka Město s dobrou adresou není jen o změně veřejného prostoru, ale také o změně nás samotných. Značka nepřináší žádné objevné myšlenky, jen je chce připomínat. Pokud potřebujeme auto k našemu životu, k naší obživě, tak je to naprosto v pořádku. Ale co když auto používáme na svých krátkých cestách zbytečně? Každý je sice strůjce svého štěstí, ale čas od času nezaškodí si připomenout fakta. Například Karel Nešpor pro českou televizi už v červnu 2008 řekl "Chůze je naprostý poklad". Celou reportáž si můžete shlédnout zde.

Host Miroslava Škraňky v pořadu Před půlnocí z 5. června se dlouhá léta zabývá léčbou alkoholismu a dalších závislostí. Je autorem nebo spoluautorem asi třiceti knih. Od 90. let, kdy pobýval v Indii se zajímá o jógu, kterou též sám provozuje. Názory na něj se opravdu různí: špičkový psychiatr, fanatik, který nikdy neochutnal alkohol a chtěl by ho zakazovat všem ostatním, a také lékař, který používá netradiční léčebné metody. Pozvání tentokrát přijal primář oddělení mužských závislostí Psychiatrické léčebny v Bohnicích Karel Nešpor.

 
Jste zastáncem toho, že také chůze je značně významným pomocníkem při léčbě depresí?

Chůze je naprostý poklad, navíc je to jedna z přirozených věcí. V Americe proběhl seriozní výzkum na velkém množství zdravotních sester důchodkyň. Ukázalo se, že zdravotní sestry (80 až 90 let staré), které ušly denně alespoň čtyři kilometry, byly nejen v lepší fyzické kondici, ale také jim to lépe myslelo. Tyto sestry byly v lepší duševní kondici, byly schopny se o sebe samy postarat a měly lepší paměť.

Když Jaroslav Hašek diktoval Osudy dobrého vojáka Švejka, údajně pochodoval po místnosti. Znamená to, že si tím pohybem okysličoval mozek a lépe mu to šlo? Ostatně to samé se tvrdí i o dalších spisovatelích.
Nejen spisovatelé, ale i filozofové. Je to možné, protože velmi často dojde při tvůrčí činnosti k nějakému bloku. Ten má sice psychologický charakter, ale to se může projevit i určitým svalovým napětím. Když člověk trochu rozproudí krev a prorazí svalové napětí, dovedu si představit, že se to přenese i do duševní úrovně. Ovšem doklady o tom, že přiměřená sportovní aktivita zlepšuje duševní výkonnost, jsou mimo pochybnost.
Navíc chůze dokáže mírnit úzkosti a deprese, takže je to bezpečný způsob jak zlepšit svou náladu. Není přitom potřeba koupit si hned permanentky do posiloven. Bohatě stačí, když člověk ujde delší kus cesty do práce nebo z práce pěšky. Jeho zdraví a páteř to pocítí.
Kolem páteře jsou krátké a dlouhé svaly. Krátké svaly běží z jednoho obratle na druhý a velmi obtížně se procvičují nějakým nadzdviháváním a zakláněním. Tam se zapojují spíše dlouhé svaly. Kdežto krátké svaly se procvičují při rotačních pohybech, protože to jinak u krátkých svalů nejde, a ty jsou pro statiku a zdraví páteře velmi důležité. Takže hodně lidí, kteří začali více chodit, přišlo o problémy s páteří.

Nejste tedy úplně zastáncem toho, že Xanax, Prozac, Neurol vyřeší úplně všechno? Pacienta utlumíme a je to vyřešené.
Tento „košík“ léků bych rozdělil na dvě poloviny. Antidepresiva jsou u lidí s hlubší depresí neocenitelná. Jsou nenávyková a moderní antidepresiva člověka ani nijak netlumí – můžete řídit auto, jeřáb, bagr.
Ovšem Xanax, Neurol, Diazepam a Rohypnol to je věc, která je velmi nebezpečná. Jsou to léky, které mohou vyvolat závislost. Vyvolávají ji velmi rychle: stačí dva měsíce toto brát, a když to člověk zkusí vysadit, je zavalen úzkostí. Takže před těmito léky bych varoval samozřejmě diváky, ale hlavně lékaře, protože je s nimi třeba zacházet jako s výbušninou. Pochopitelně mohou být velmi užitečné, sami je používáme při léčení těžkých odvykacích stavů. Ovšem je to velmi nebezpečná záležitost a rozhodně to člověk nemůže dělat pořád. Zatímco antidepresiva je možné brát roky a většinou to nemá žádné negativní následky nebo minimální.
A chůze a další psychologické prostředky to jsou věci, které je nejen možné, ale i vhodné dělat celý život. Člověku totiž nejen zlepší náladu, ale i zdraví. Je to také významný prvek prevence kardiovaskulárních nemocí.

Dokáže pravidelná chůze a smích nahradit u pacienta postupně léky?
Máme-li člověka s těžkou hlubokou depresí, bude velmi obtížné přimět ho, aby se pohyboval nebo chodil. Jedná-li se o smutek všedního dne, lze to. Nabídnu příklad: Nějaké paní zemřela její milovaná kočička. Kočičku měla velmi ráda. Kdybychom této paní nasadili antidepresiva, tak než začnou za dva tři čtyři týdny fungovat, paní bude mít novou kočičku a nemělo by to smysl. Když se tato paní někomu svěří se svým problémem, stačí i laická psychoterapie, která proběhne se sousedkou, když se zasměje, projde se, je to daleko efektivnější.
Takže léky a tyto psychologické prostředky se mohou navzájem velmi dobře doplňovat. Někdy je zase vhodnější to, jindy ono, někdy obojí.

Jak často bychom měli chůzi provozovat? Jste pro ostřejší chůzi nebo poklidnou procházku lesem?
U amerických sester to byly čtyři kilometry denně, což není velká vzdálenost. Samozřejmě to závisí na zdravotním stavu. Říká se, že třicet čtyřicet minut chůze třikrát, lépe čtyřikrát týdně. Skoro bych doporučoval každý den nějakou formu tělesné aktivity. Rozhodně to velmi podstatně zlepší náladu, ale i zostří myšlení.
Když je nějaký problém (odborný, pracovní) a člověk se zasekne, je nejlepší zvednout se, protáhnout se, zacvičit si, může chodit i na místě. Potom když se vrátí, zjistí, že blok, uzávěra je pryč a cesta je volná. Tělesný pohyb tedy skutečně podněcuje tvořivost a zlepšuje duševní výkonnost.

Je chůze nejlepším druhem pohybu? Nebo třeba plavání, jízda na kole, posilovna? Záleží jen na tom, co komu vyhovuje?
Určitě záleží na individuálních preferencích. Chůze je však velmi demokratická. Manažeři v Londýně obují ráno tretry, urazí kus cesty do práce pěšky, sundají tretry, obují polobotky a úřadují, sundají polobotky, obují tretry a ve svých drahých oblecích pochodují zpátky domů. Chůzi ale může samozřejmě provozovat i člověk, který je bez prostředků a který přemýšlí, jak zaplatit činži. Takže na chůzi je skvělé, že je nenáročná a demokratická.
Sám uznávám a praktikuji i jiné formy cvičení. Mám rád jógu, v poslední době jsem si také oblíbil čínská cvičení. Krásných sportů je samozřejmě mnohem více. Důležité jen je, aby to byl sport, aby to člověk dělal pro radost a respektoval přitom své tělo a to, co mu prospívá.

Když člověk přijde domů po čtrnácti hodinách v kanceláři, je lepší vzít boty a jít na chvíli ven, než si lehnout před televizi?
Procházka by určitě udělala dobře. Kancelářská práce je hodně sedavá. Na to je dobrý jeden trik: Když člověk přijde a bolí ho záda, ale už je tak unavený, že se mu nechce cvičit, tak je dobré, pokud nemá glaukom nebo jiný problém, lehnout si na záda a dát nohy lýtky na židli. Člověk tak leží na zádech, stehna jsou šikmo a lýtka na židli. Nohy se odkrví a páteř se připlácne krásně na zem. V této poloze se velmi hezky cvičí jógová relaxace, kterou děláváme s pacienty. Když má někdo problém se zády, obvykle mu to pomůže. Samozřejmě je potřeba ležet na něčem teplém, aby byla záda v teploučku.

(redakčně kráceno)

Modul: Novinky