Anotace publikace Životní prostředí a zdraví obyvatel v evropských městech 21. století: jak na změny

25. 06. 2016

Jak už jsme informovali, Světová zdravotní organizace (World Health Organization, WHO) uspořádala ve dnech 13. až 15. června 2017 v Ostravě Šestou ministerskou konferenci s názvem Životní prostředí a zdraví. Nyní přinášíme výtah publikace Životní prostředí a zdraví obyvatel v evropských městech 21. století: jak na změny, která byla prezentována na konferenci.  Celou publikaci si můžete stáhnout zde.

Autory jsou: Laurence Carmichaelová, Francesca Racioppiová, Thomas Calvert, Danielle Sinnettová

Podle všech předpokladů v roce 2030 více než 80 % evropské populace bude žít ve městech, která tak budou zásadním způsobem řídit proces přechodu k nízkouhlíkové společnosti, stejně jako hrát významnou roli v ochraně veřejného zdraví a blahobytu a v prevenci a zmírňování společensko-ekonomických nerovností mezi obyvatelstvem. Účelem této publikace je přezkoumání faktorů, které jsou klíčové pro změny v evropských městech, dále zdůraznit, jaká zátěž v podobě nemocí v evropských městech vzniká, a předložit možné aktivity i překážky, které aktivitě brání. Vzhledem k tomu, jakou zodpovědnost mají města v těch oblastech politiky, jež mají přímý dopad na zdraví i na životní prostředí, tento dokument rovněž navrhuje způsoby, jak zvýšit podporu pro města, která se zavázala řešit právě problémy v oblasti zdraví a životního prostředí. Této podpory se městům dostane díky novým partnerstvím, postaveným na základech již existujících partnerských sítí a iniciativ na všech úrovních správy. Nová partnerství usnadní dialog a výměnu zkušeností mezi orgány regionální a místní správy a mezi státní správou a mezinárodními partnery.

Klíčová slova

• ZDRAVÍ V MĚSTSKÉM PROSTŘEDÍ
• MĚSTA
• ENVIRONMENTÁLNÍ ZDRAVÍ
• ZDRAVOTNÍ POLITIKA
• VEŘEJNÉ ZDRAVÍ
• EVROPA

 

Klíčové poznatky

Z předchozích kapitol jsme se dozvěděli především to, že

1) na základě řádné databáze vědeckých důkazů lze prokázat vazby mezi tím, jak funguje město, a zdravím obyvatel, a mezi veřejným blahobytem a udržitelností životního prostředí;

2) vedení, zapojení komunity, fiskální zdroje, autonomie, kreativita a dovednosti jsou užitečné nástroje, které v rámci strategie pro rozvoj měst jsou nezbytné k vytvoření zdravé obce;

3) města a jejich sítě se v současnosti aktivně podílejí na řešení environmentální a zdravotní politiky a přispívají k implementaci cílů Agendy pro udržitelný rozvoj 2030. Na následujících řádcích jsou uvedeny klíčové poznatky, potřebné pro řízení struktury spolupráce mezi jednotlivými úrovněmi správy.

• Města jsou složité systémy, které můžeme pochopit jen s multiprostorovým a mezioborovým přístupem. Města jsou hlavní hybnou silou růstu.
• Podněty ke změnám i tlaky na oblast zdraví a životního prostředí přicházejí jak zvnějšku, tak zevnitř města (národní a mezinárodní závazky, demografický či ekonomický růst, migrace).
• Zdravá městská politika je účinným nástrojem podpory zdraví a životní pohody i boje proti nepřenosným chorobám. Především účinné dopravní plánování a plánování rozvoje města může obyvatele a jejich zdraví ochránit před rizikovými faktory (znečištěné ovzduší, hluk, záplavy), a současně významně přispět k ochraně klimatu. Cílená místní opatření, zaměřená na změnu chování a motivační změnu (skupin) obyvatel, pomáhají podporovat zdravé návyky a biodiversitu v městském prostředí.
• Správní orgány města mají blízkou vazbu k místnímu obyvatelstvu, což jim umožňuje prozkoumat a pochopit specifické potřeby jednotlivých skupin a na tyto potřeby reagovat. Poměrně snadno mohou zjistit jakoukoliv nerovnost v oblasti přístupu ke zdraví místních obyvatel, reagovat a pokusit se změnit chování jednotlivců.
• Správa města zapojuje místní komunity do rozhodovacích procesů, které budou mít vliv na jejich život v obci. Pro informovaná rozhodnutí je důležité využívat participační nástroje jako posouzení dopadu na zdraví a na životní prostředí.
• Správa města umožňuje podporu místních partnerství a úpravu vize v souladu s místními podmínkami.
• Správa měst není ve všech evropských státech stejná, funkce místních a regionálních vlád se do značné míry liší. Přesto shodné prvky překračují hranice administrativních či institucionálních bariér, protože péče o blaho obyvatel obvykle spadá do kompetence regionální správy, případně vyšší úrovně místní správy.
• Díky úředníkům a díky zpětné vazbě od místních má správa města přehled o tom, co funguje a co ne a jaká neúmyslná zdravotní rizika vznikají kvůli určitým strategickým opatřením.
• Města mohou využívat vazby na výzkum; místní politiky mohou čerpat informace (prostřednictvím modelování nebo poradenství) z rozsáhlého vědeckého výzkumu, zaměřeného na vazby mezi městským prostředím a zdravím. Výzkum je využitelný i pro vyhodnocení vlivů v případě nových developerských nebo renovačních projektů.
• Města i sítě měst se podílejí na přípravě strategií, které jsou v souladu s tím, o co se snaží EHP (Proces ochrany životního prostředí a zdraví) a SDGs (Cíle udržitelného rozvoje), především v oblastech, které mají výrazný dopad na místní obyvatelstvo, tedy energie, znečištění ovzduší, klimatická opatření, nakládání s odpady, vodní hospodářství, potravinové systémy, bydlení, zelená infrastruktura, doprava a biodiverzita.  

Z těchto poznatků vyplývá značný počet instrukcí pro spolupráci.