12. 06. 2025
Zpráva z tematického bloku na URBIS 2025
Na veletrhu URBIS 2025 jsme jako Partnerství pro městskou mobilitu připravili tematický blok ZVOLNI: Jak zavádět mobilitu, která dává smysl. Navázali jsme jím na sérii klíčových událostí včetně jednání s ministrem pro místní rozvoj a zástupci MPO a společné tiskové konference o bezpečné cykloinfrastruktuře z 3. června.
Inspirujeme se rakouským modelem, který byl shledán jako funkční a efektivní – a zároveň se snažíme ve spolupráci s ministerstvy prosadit o systémovější změny v Česku. Usilujeme o podporu jak financování, tak propagace přívětivější mobility, a posilujeme mezirezortní spolupráci, aby změny byly dlouhodobé a udržitelné.
Cílem bloku bylo nabídnout městům inspiraci a praktické zkušenosti pro zavádění přívětivější, zdravější, čistčí a bezpečnější mobility. Mobilita totiž není jen o cyklostezkách a dopravních značkách. Je o prostoru, kde se dobře žije. O odvaze, která mění zvyky. A o spolupráci, která přináší skutečné výsledky. Blokem provázel Jaroslav Martínek, jednatel Partnerství pro městskou mobilitu.
Rakouská expertka na udržitelnou mobilitu představila program klimaaktiv mobil, který v Rakousku funguje už přes 20 let. Tento program kombinuje plánování, poradenství, financování i osvětu. Klíčovým posunem je, že podporuje koalice měst, regionů, škol, firem i expertů – a to včetně participace a komunikace směrem k veřejnosti.
„Nejde jen o infrastrukturu. Rakousko podporuje i snižování rychlosti v ulicích, zvyšování povědomí, školení expertů a kampaně jako Rakousko pěšky. Chůze a cyklistika jsou součástí hlavních strategií, nikoli doplněk.“
Zásadní je i přijetí a komunikace samotného systému financování – protože pokud má být veřejně přijatý, musí mu lidé rozumět. V Rakousku stát podporuje až 25 % nákladů na cyklostezky a 50 % nákladů na pěší infrastrukturu – pokud má město, které projekt realizuje, odpovídající strategii. A právě podpora participace, školení a konzultací je v rakouském modelu plnohodnotnou součástí.
Z pohledu ministerstva upozornil na mentální posun, který se v Česku odehrál – i na překážky, které přetrvávají.
„I relativně malý kontakt s dopravou – 200 metrů mezi auty – je pro chodce i cyklisty stresující. Města to vědí. Ale často nemají dost lidí nebo podpory, aby mohly realizovat koncepční změny.“
MMR podporuje pilotní projekty jako nástroj změny. Nejsou to jen izolované testy – mají sloužit jako most mezi strategií a praxí. Jelínek připomněl i připravovaný implementační plán ke Smart Cities a potřebu systematické komunikace směrem k občanům.
„V roce 2017 se města hlásila hlavně s projekty na mosty. Dnes přichází se strategiemi, které mění veřejný prostor a zlepšují kvalitu života. To je zásadní posun.“
Zdůraznil, že klíč k udržitelné mobilitě leží v samotném designu města. Prostupnost území, kvalita veřejného prostoru a koordinace jednotlivých módů dopravy formují každodenní rozhodování lidí.
„Ulice není jen dopravní stavba. Je to veřejný prostor. A doprava je jen jednou z jejích funkcí.“
Kromě rozvoje MHD a napojení na další služby (bikesharing, MAAS) je důležité vytvářet podmínky, kde přívětivá doprava dává smysl. Novotný upozornil, že existuje část populace (nadhodil 10 %), která vždy pojede autem. Ostatní se rozhodují racionálně – a je na městech, aby jim nabídla lepší možnosti.
Zmínil i novou legislativní úpravu sdílených zón, která platí od 1. 1. 2024 a je velkou příležitostí pro školy, náměstí a centra měst.
Připomněl kulturní rovinu problému: „Jsme uspěchaní. Hážeme dítě do školy, projíždíme rychle rezidenční čtvrtí a neuvědomujeme si, co to znamená.“
Upozornil, že v roce 2024 zemřelo v Česku 45 lidí na milion obyvatel v důsledku dopravních nehod. Jsme v evropském průměru – ačkli by to mohlo být horší, tak to není hezká vizitka.
„Infrastruktura nesmí být navrhovaná podle tabulek, ale podle toho, co cítí její uživatel. Pokud to není bezpečné, intuitivní a ohleduplné, pak selhává - ikdyž splňuje normy.“
Apeloval i na osvětu a výchovu: dítě naučíme dopravním značkám, ale často ho nenaučíme vnímat kontext. Stejně tak řidič dostane řidičák, ale nechápe, že řídí nějakou zbraň a že s ní drží i patřičnou odpovědnost.
Připomněla, že hlavním cílem všech změn by měl být kvalitní život. A ten bez přirozeného pohybu není možný.
„Sedíme příliš často. Plníme si potřeby z jedné židle. To má dopady na zdraví, kvalitu života i ekonomiku.“
Prostředí, které nás vybízí k pohybu, je podle ní klíčem ke zdraví ve stáří – buď strávíme čas s vnoučaty, nebo jako klienti sociálně-zdravotnických zařízení. Aktuálně je třeba překonat mezeru mezi strategiemi a jejich skutečnou implementací - ta se blíží nule.
Přinesla inspirativní příklad z Dobříše, kde uzavřeli ranní dopravu před školou. „Měli odvahu. Vydrželi shitstorm. A dnes je to pravidlo – děti chodí pěšky. Trvalo to, ale funguje to.“
Upozornila i na sílu hnutí Aktivní Česko, které v minulém roce realizovalo 865 akcí s účastí přes 165 000 lidí. „Nečekáme na politiky – tvoříme organickou poptávku a spojujeme ty, kterým na tom záleží.“
V praktickém příkladu školní ulice ukázal, že změna je možná, když se dobře připraví a odkomunikuje. „Zrušili jsme 26 parkovacích míst. Lidé nadávali, ale dnes už si nikdo neumí představit, že by na tom náměstí parkoval.“
Dobříš podporuje cyklodopravu strategicky – pomocí dotazníků, přístřešků u škol, podpory cyklovýletů nebo memorandem o spolupráci čtyř obcí. Nechyběla ani osvěta.
„Pozvali jsme nizozemského velvyslance – přijel na kole, což děti překvapilo. Vysvětlil, že kolo dává svobodu - děti nemusí čekat, až jerodiče odvezou na kroužek nebo do školy. Zároveň neměl helmu, což vyvolalo rozruch. On řekl: protože v Nizozemsku je cyklista rovnocenný s autem. Řidiči na cyklisty dávají pozor, protože jsou zranitelnější. A tak to má být.“
Závěrečná část bloku se věnovala tomu, jak dělat efektivní kampaně a systémově podporovat změnu. Zaznělo, že je třeba zvyšovat povědomí, budovat partnerství, poskytovat odborné konzultace městům a krajům a zároveň zajišťovat finanční podporu.
V českém prostředí často i skvělé projekty narážejí na složitý průchod úřady, kde úředníci dohlížející na legislativní soulad často nemají prostor nebo motivaci pro kreativní řešení. Je nutné, aby byli metodicky vedeni a aby aktivní mobilita a kvalitní veřejný prostor byly systematicky podporovány – to je jeden z pilířů, na kterých staví Partnerství pro městskou mobilitu.
Každá prosazená změna je často vykoupena pěti až deseti případy, kdy se ji prosadit nepodaří.
Inspirací může být rakouský přístup kombinující inovace, mobilitu a infrastrukturu v rámci koordinace napříč ministerstvy. Pokud se má něco změnit i v Česku, je třeba mít silného politického lídra, někoho na úřadě, kdo vše propojí a dotáhne, odborné konzultanty – a hlavně umět vše dobře vysvětlit – nejdřív uvnitř úřadu a pak směrem k veřejnosti.
Zaznělo také, že Česko aktuálně nemá žádného člena vlády, který by měl výslovně na starost oblast sportu a pohybu. Ačkoliv by se této agendě mohlo věnovat školství, zdravotnictví či MMR, jejich hlavní priority leží zatím jinde – a tak se často podaří jen dílčí změny.
Téma ZVOLNI rozhodně nekončí URBISem. Naopak. Pokračujeme dál – ve spolupráci s MMR, MPO, městy a dalšími partnery. Chceme, aby česká města byla místem, kde se dobře žije, kde je pohyb přirozený, a kde veřejný prostor chrání zdraví i důstojnost všech.
Naše kampaň ZVOLNI se teprve rozjíždí – hezký oxymóron, který ale vystihuje podstatu změny. Protože mobilita, která dává smysl, začíná u nás všech – a u odvahy zvolnit.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením
Partnerství pro městskou mobilitu, z.s. a s uvedením zdroje.