4 strategie pro spravedlivá a udržitelná města, aneb Co je dobré - a hlavně pro koho?

19. 01. 2018

New York City High Line je úsek na newyorské železnici New York Central Railroad. Jde o nadzemní nákladní železniční trať v manhattanské čtvrti Chelsea. Trať byla dlouhodobě ohrožená, uvažovalo se o její demolici, ale v roce 1999 zahájila občanská společnost Friends of the High Line kampaň na její záchranu.

Dnes je newyorský High Line ikonou. Tento městský park se stal inspirací pro města na celém světě, která se rovněž snaží začlenit zastavěné i přirozené prostředí do plánů ekonomického rozvoje. Umožní jim to bojovat proti rozkladu města, podpořit jeho obnovu, a přitom zůstat ohleduplný vůči životnímu prostředí. Kromě projektu High Line existuje i řada dalších důkazů o tom, že podobné projekty podporují ekonomický rozvoj i v nejbližším okolí, např. Atlanta BeltLine nebo 606 v Chicagu.

Tento příběh má všech ještě jinou stránku.

Jen těžko najdete člověka, který otevřeně prohlásí, že propojení ekonomického rozvoje s udržitelností je špatné. Musíme se ale ptát: Co je „dobré“ - a hlavně pro koho? Až příliš často tyto projekty, domněle zaměřené na udržitelný ekonomický rozvoj města, vedou ke gentrifikaci. Místo aby projekt zlepšil podmínky k životu pro stávající obyvatele, v důsledku vytvořil prostředí pro lidi, kteří se tam postupně nastěhovali.

Environmentální gentrifikace je obecně definována jako proces, kdy snahy o zvýšení udržitelnosti města výrazně zvednou hodnotu nemovitostí a vyženou pryč původní obyvatele s nízkými příjmy.

V případě High Line byla poměrně drsná čtvrť s místními podniky a firmami nahrazena lesklými výškovými budovami a butiky, přičemž hodnota nemovitostí v nejbližším okolí vzrostla o 103 %. V Atlantě se hodnota nemovitostí vzdálených i víc než půl kilometru od BeltLine zvedla o 50 – 60 % v letech 2012 – 2015, ale v ostatních částech města za stejné období jen o 30 %. A pokud jde o projekt Chicago’s 606, jeho realizace zatím zvýšila ceny okolních nemovitostí o více než 45 %. Ve všech uvedených případech došlo k vystěhování místních lidí, protože poptávka po bydlení převýšila nabídku a ceny nájemného a další náklady vzrostly tak, že si místní už nemohli dovolit zůstat.

Naštěstí máme k dispozici i strategie, které zajistí, aby environmentální strategie, realizované v oblastech ohrožených ekonomickým a celkovým úpadkem, nevyústily v environmentální gentrifikaci.

V první řadě by se developeři měli pokusit začlenit do procesu členy místní komunity a zjistit jejich potřeby a požadavky. Jako příklad můžeme uvést zónu Newtown Creek Nature Walk v newyorském Brooklynu. Občanské sdružení Newtown Creek Alliance se postaralo o to, aby si tato odjakživa polská čtvrť zachovala svůj charakter a svou kulturu.

Zadruhé je třeba zajistit sociální spravedlnost. Podněty, které v některých oblastech vedly k realizaci environmentálních projektů, nekorespondovaly s podněty pro zajištění socioekonomické spravedlnosti. Sociální inkluze si zaslouží stejné úsilí jako kapitálové financování nebo marketingové strategie.

Zatřetí, při realizaci projektů musíme odlišit ekonomický rozvoj od ekonomického růstu. Ekonomický rozvoj je politická intervence, jejímž cílem je zvyšování ekonomického a sociálního blahobytu obyvatel, zatímco cílem ekonomického růstu je tržní produktivita a rostoucí HDP. Jak říká Amartya Senová, ekonomka na Harvardské univerzitě, ekonomický růst je jedním z aspektů procesu ekonomického rozvoje. Projekty musí být v souladu s ekonomickými i sociálními potřebami v dané oblasti, tzn. například upřednostnit zařízení péče o děti a supermarkety před galeriemi nebo kavárnami. Developeři a projektanti by měli správně rozumět potřebám lidí, kteří v místě žijí, případně investorů, a nesnažit se zohlednit jen zájmy těch, kdo budou dané místo navštěvovat jen proto, že z něj projekt udělá jedno z míst na seznamu TOP 10.

A nakonec, pro developery by měly být zcela zásadní dvě otázky: „Jaký by měl být výsledek projektu?“ a „Pro koho je určen?“ Pokud se vrátíme k projektu Newtown Creek Nature Walk, jeho cílem bylo zlepšit podmínky pro život ve čtvrti, nebyl určen pro turisty nebo pro obálky časopisů o krajinné architektuře.

Environmentální gentrifikace je dalším zvratem v dobře známé problematice. Při plánování a realizaci zelených developerských projektů je třeba myslet na všechny, kteří budou výsledkem projektu ovlivněni, na způsob, jakým je to ovlivní, a na to, aby z projektu nejvíc vytěžili místní obyvatelé.

Zdroj: https://www.greenbiz.com/article/4-strategies-equitable-sustainable-cities

Manohar Patole

Překlad. Asociace měst pro cyklisty
Tento článek se poprvé objevil v internetovém časopise
Ensia.


Gentrifikace:

Gentrifikace je označení procesu sociálně-kulturních změn, ke kterým dochází v důsledku renovace a přeměn obytného prostředí některých městských čtvrtí. Tato proměna čtvrtí způsobuje postupné vytlačování a nahrazování původního obyvatelstva příjmově silnějšími vrstvami.[1]

V širším a přeneseném smyslu lze gentrifikaci chápat jako pronikání členů vyšší kultury (třídy) do prostoru typického pro kulturu (třídu) nižší, což vede k významným prostorovým, sociálním i ekonomickým změnám cílového prostoru.[1]

Jedná se o specifický sub-formát revitalizace.[2]


Štítky: Strategie (Role města, tag2), Design ulice (Dobrá praxe, tag25)

Aktuality