Rozvoj samostatné aktivní mobility

Aby bylo město příjemné pro život, musí umožňovat mobilitu pro všechny obyvatele. Cílem je vytvořit dobře dostupné a prostupné město, které umožňuje všem svým obyvatelům být mobilní. Existují však početné skupiny obyvatel, jako jsou děti, mládež a senioři, které se v současnosti potýkají s vážným omezením své mobility. Až příliš mnoho měst je koncipováno pouze pro pohyb automobilem, čili pro dopravní prostředek, který tito lidé nemohou sami používat. Takový prostor brání chůzi i jízdě na kole a limituje život velké části obyvatel.

Na cyklistickou a pěší dopravu se proto nedíváme jen z pohledu bezpečnosti, ale především jako na „aktivní mobilitu“. Chceme rozpohybovat společnost. Lékaři již několik let varují – našim dětem chybí přirozený pohyb, jejich fyzická zdatnost v průměru klesá. Za posledních 15 let šestinásobně vzrostl počet obézních dětí ve věku 15-17 let. Dopravní specialisté a odborníci by si měli uvědomit, že celou Evropu ohrožují zdravotní problémy spojené s nedostatkem pohybu. Takzvané civilizační choroby jako obezita, hypertenze, diabetes mellitus, srdeční choroby a další patří ke skutečným zabijákům dnešní doby. Například jen na cukrovku umírá každých 10 sekund jeden člověk na světě. Za uplynulých 28 let totiž počet nemocných vzrostl desetinásobně, takže se hovoří o pandemii, a hrozí, že na léčbu nemocných nebudou peníze.  Stačilo by přitom málo: 30 minut tělesné aktivity denně a snížení hmotnosti o 10 procent znamená snížit riziko rozvoje diabetu o 58 procent. Chceme proto našimi iniciativami integrovat zájmy dopravy, mobility a zdraví. Snažíme se dívat vizionářsky. V sázce je daleko víc.

Děti a mladiství jsou nadprůměrně mobilní. Právě děti a mladiství jsou pro samostatně vykonávané cesty odkázáni buď na chůzi, nebo na cyklistickou či veřejnou dopravu. Samostatná mobilita má velký význam pro dětský vývoj, z hlediska zdraví a schopnosti koncentrace, smyslu pro vnímání prostoru a vzdáleností, času a rychlosti, na učení se vlastní odpovědnosti a na vývoj sociálního chování. Zkušenosti s mobilitou nabyté právě v tomto věku jsou formující pro budoucí návyky v dopravě. Děti a mladiství, jakož i jejich rodiče a vychovatelé jsou tudíž důležitými cílovými skupinami snah o trvale udržitelnou mobilitu. V oblasti výchovy k mobilitě existuje již celá řada dobrých počátečních aktivit. Celkově však nedochází k dostatečnému pokroku. Naším cílem je přivést mladé lidi k samostatné mobilitě, odpovídající jejich věku, vykonávané pěšky nebo na jízdním kole, a nahradit tím „rodičovské taxi“ („mama-taxi“).

Cílem je tak přivést mladé lidi k samostatné mobilitě, odpovídající jejich věku, vykonávané pěšky nebo na jízdním kole.

Plnohodnotné užívání jízdního kola ve městě nebude zajištěno tím, když budou postaveny jen cyklostezky, jen pomocí několika tras v parcích, na nábřežích nebo kdekoli jinde, kde zrovna zbývá místo. Skutečně vhodné podmínky pro městskou cyklistiku budou vytvořené pouze tehdy, bude-li vytvořena bezpečná cyklistická síť, na které se budou cítit cyklisté bezpečně. Mnohá opatření však nemohou být realizována, dokud se nezmění legislativa, o což právě usiluje Asociace cykloměst.

Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, větší počet cyklistů ve městech paradoxně přináší větší bezpečnost na silnicích. Řidiči automobilů si jsou mnohem více vědomi přítomnosti cyklistů, když jich vidí více na ulicích. Běžná pozorování vypovídají, že značné zvýšení provozu cyklistů se nepromítá na zvýšení ukazatelů nehodovosti, dokonce ani absolutního počtu nehod. Riziko nehod však musí být bráno vážně a měly by být uplatňovány prostředky, které by je minimalizovaly, např. informační kampaně zaměřené na cyklisty (nošení přileb, vest a dalších ochranných prvků), ale zejména také na motoristy.

Mezi dopravními experty se ale vůbec nehoří o tom, že zdravotní přínosy plynoucí z používání jízdního kola značně převyšují možná rizika, včetně případných nehod a zranění.

Jak již bylo napsáno. Každodenní jízda na kole je vynikající prevencí nadměrné tělesné hmotnosti (nadváhy a obezity) a souvisejících chronických neinfekčních onemocnění, jako je například diabetes mellitus, hypertenze a další. Nedostatek pohybu je jedním z hlavních rizikových faktorů srdečně-cévních nemocí. Podpora cyklistiky jako způsobu dopravy vede ke snižování emisí z výfukových plynů a tím zvyšuje pozitivní efekt pohybu na zdraví. Cyklisté dokonce i na frekventovaných komunikacích vdechují prokazatelně méně škodlivých látek ze vzduchu, než řidiči automobilů a to i při započítání vyšší respirace. Nezanedbatelný je i efekt v sociální oblasti, používání jízdního kola jako dopravního prostředku může snižovat izolaci u starších osob žijících osaměle k usnadnění sociálních kontaktů, které jsou omezené nedostatečně fungující veřejnou dopravou, zvyšuje soběstačnost a jistotu v samostatném životě a to přispívá k zachování duševního zdraví. Výsledný efekt se promítá v dlouhodobém horizontu do snižování výdajů na zdravotnictví. Přínosy jízdy na kole pro jednotlivce i společnost výrazně převyšují rizika.